Historie Klubu

Začátky fotbalu v Záblatí

O počátcích kopané v Záblatí se můžeme dočíst v první „Kronice mužstva Záblatí“, která patří mezi nejhodnotnější archiválie klubu. Je v ní zmíněn rok 1939, kdy vznikla pravděpodobně úplně první fotbalová jedenáctka na území Záblatí, i když neregistrovaná.

Klub

Období 2. světové války je už spojeno s oddílem Sportovní klub Záblatí, který však působil neoficiálně, protože za německé okupace byla činnost českých fotbalových klubů zakázána. SK se přesto účastnil neoficiálních turnajů se sousedními kluby z Vrbice, Věřňovic, Slavoje Rychvald a dnes už neexistující Sparty Rychvald.

Z této doby se zachovalo jen málo konkrétních záznamů o zápasech. Ale víme, že například na turnaji hraném v roce 1942 na hřišti Sparty Rychvald se SK Záblatí probojovalo do finále turnaje, kde se utkalo s pořadatelským mužstvem. Zápas vyhrálo 4:1 a tím i celý turnaj. Obzvlášť pochvalně se píše o výkonech křídelních útočníků a brankáře. Také se nám ale podařilo najít zmínku o vysoké porážce na hřišti polského SK Brzesce v poměru 12:3. Pamětníci vzpomínají, jak po zápasech hráči zašli do nejbližší hospody na pár piv. Tradice je to stejně stará, jako samotný fotbal.

Po skončení války, v srpnu 1945, byl Sportovní Klub Záblatí oficiálně zaregistrován u fotbalového svazu. Předsedou byl zvolen pan Čeněk Kovařík, místopředsedou Teofil Charvát, jednatelem Alois Muroň a pokladníkem Josef Friedel. Dne 13. srpna 1945 oficiálně požádali členové výboru SK Místní národní výbor v Záblatí o přidělení místa pro stavbu hřiště na předem vyhlídnutých parcelách pánů Kaluse a Přikryla. To jim však přiděleno nebylo a tak i nadále trénovali na travnaté louce za dnešní restaurací U partyzána a utkání hráli především na hřišti tehdejší Sparty Rychvald.

Stanovy spolku byly oficiálně schváleny 22. ledna 1946. Klub se potýkal už od svého vzniku s množstvím složitých problémů. Neměl k dispozici hřiště, chyběly mu finance na běžný provoz a pořízením fotbalové výstroje se dostal do neřešitelných dluhů. Jediným východiskem bylo přistoupení na nabídku tehdejšího vedení bohumínských železáren, které chtělo založit vlastní podnikový fotbalový klub. A tak SK Záblatí svou činnost na území obce ke dni 2. dubnu 1947 ukončil, změnil název na S.K. Železárny Bohumín Báňská a hutní a přenesl sídlo spolku do Nového Bohumína. Stal se tak historicky prvním oficiálním fotbalovým klubem bohumínských železáren, čímž současně získal silné finančním zázemí. Dne 29. dubna 1947 se k nově vzniklému spolku přiřadil ještě tenisový klub LTC Nový Bohumín a k 1. dubnu došlo ke sloučení SK ŽBBH s AFK Nový Bohumín pod společný název Atleticko – fotbalový klub Báňská a hutní Bohumín. Klub šel záhy výkonnostně prudce nahoru hlavně poté, co vedení železáren přesvědčilo své zaměstnance hrající fotbal v jiných okolních klubech k přestupu do AFK. Jaké k tomu použili metody se dnes už můžeme jen domýšlet. Fotbaloví pamětníci říkají, že pokud chtěli pracovat v železárnách a současně hrát fotbal v oficiální soutěži, byla jen jedna možnost.

Po ukončení činnosti SK Záblatí v roce 1947 se hrála kopaná v obci jen příležitostně, neorganizovaně. Nezávisle na sobě tady postupně vznikly dvě skupiny hráčů. V horní části obce se hrávalo na malém hřišti u Sokolovny (dnešní asfaltová plocha s tenisovým a basketbalovým hřištěm), v dolní části poblíž dnešních „pětiletek“ (hřiště již neexistuje). Na obou hřištích většinou hrávali starší hráči proti mladším. Občas se údajně hrálo i na trávníku v tzv. „Gliňoču“ (ve Skřečoni).

Na jaře 1961 se odehrál prestižní fotbalový zápas mezi těmito mužstvy („vrch proti spodku“) na hřišti Lokomotivy Bohumín o sud piva. Říká se, že právě tam vznikla první myšlenka o novém založení oficiálního fotbalového mužstva v Záblatí.

Zájem o organizovanou kopanou i dále rostl a v roce 1961 nastaly příznivé podmínky ke znovuzrození fotbalového klubu na tradicích bývalého SK Záblatí. Nejprve byla svolána 1. přípravná schůze, na kterém byl poprvé oficiálně přednesen záměr založit v Záblatí nový fotbalový klub. Zásadně proti ale byli zástupci Baníku ŽDB – středisko Záblatí pánové František Pešat a Bohuslav Pospěch a schůze tak skončila neúspěchem. Baník ŽDB od roku 1952 spravoval majetek bývalého Sokola Záblatí a bylo zřejmé, že vznikem nového klubu na území obce by o něj přišel, respektive musel by mu jej přenechat. První problémy příznivce kopané v Záblatí naštěstí neodradily a poté, co si ověřili požadavky KV ČSTV a OV ČSTV pro založení nového fotbalového klubu, byla na 14. června 1961 svolána 2. přípravná schůze, tentokrát už bez zástupců Baníku ŽDB. Na ní tehdejší velitel a předseda Místní jednoty českého svazu požární ochrany souhlasil s poskytnutím místnosti pro schůzování, prostoru pro provizorní hřiště a všeobecnou podporu. Na oplátku požadoval ujištění, že nově vznikající klub nebude na svoji činnost od MJ ČSPO požadovat žádné finance.

Rozhodující 3. přípravná schůze byla svolána na 20. června 1961 do požární zbrojnice. Na ni byl pozván předseda MNV v Záblatí a bývalý předseda SK Záblatí pan Teofil Charvát, který následně sehrál důležitou roli při vzniku a počátečním rozvoji klubu, protože právě pod záštitou MNV měl klub vzniknout. Sešlo se 39 příznivců kopané ze Záblatí a nejbližšího okolí, navržen a zvolen byl přípravný výbor pro založení nového klubu ve složení Ladislav Cieslar, Ladislav Macura, Měčislav Wzientek, Jan Wojnar, Vladislav Wrabel, Václav Vodička, Vilibald Pluskal, Vítězslav Grabovský a Karel Choleva.

Přípravný výbor nachystal veškeré organizační zajištění a projednal požadavky a podmínky spolupráce u MNV v Záblatí a OV ČSTV. Dne 21. června potom oficiálním dopisem požádal radu Místního národního výboru v Záblatí o povolení k založení oddílu kopané. Žádost byla k 27. červnu 1961 schválena.

Dne 4. července 1961 tak mohla být svolána v místní požární zbrojnici ustavující schůze, na které byla za přítomnosti předsedy a tajemníka MNV v Záblatí, pánů Teofila Charváta a Josefa Tichého, předsedy a zástupce OV ČSTV, pánů Večeře a Kořínka, oficiálně založena Tělovýchovná jednota Slovan Záblatí, jejíž součástí byl už od založení i oddíl kopané. Současně byli zvoleni následující členové výboru:

• Karel Valečko – předseda
• František Ježíšek – místopředseda
• Ladislav Macura – jednatel
• Jan Wojnar – hospodář
• Václav Stach – náčelník
• Dr. Josef Sporysch – zdravotník
• Čenek Kovařík – propagační pracovník
• Jaromír Rumpel – člen výboru
• Karel Choleva – člen výboru
• Eduard Mazurek – člen výboru
• Otto Heider – člen výboru

Předsedou revizní komise byl zvolen Ladislav Cieslar, členy Teofil Charvát a Mečislav Wzientek.

Na následující první schůzi výboru konané dne 6. července 1961 byly předneseny a schváleny veškeré potřebné náležitosti související se založením klubu. Byli také ustanoveni trenéři – pro mužstvo mužů pan Eduard Mazurek, pro mužstvo žáků pánové Jaromír Rumpel a Otto Heider. V úplných počátcích hráli hráči ve starších dresech a kopačkách darovaných Baníkem Pudlov a ŽD Bohumín. Později byly zakoupeny první oficiální klubové dresy. Trička byla bílo-červená, trenýrky a štulpny bílé. Zvolen byl i historicky první předsea oddílu kopané, pan Čeněk Kovařík, bývalý předseda SK Záblatí. d

Přes veškeré počáteční obtíže ale s výraznou pomocí okolních fotbalových klubů jako Baníku Pudlov, Tatranu Skřečoň, Baníku ŽD Bohumín a dále MNV Záblatí a OV ČSTV v Orlové se činnost oddílu začala úspěšně rozvíjet. Pro podzimní sezónu roku 1961 však bylo registrováno a přihlášeno do mistrovské soutěže IV. třídy okresu Karviná jen družstvo dospělých.

První utkání sehráli hráči Slovanu Záblatí na turnaji o pohár tragicky zesnulého Josefa Káni ve Věřňovicích dne 30. července 1961 se Sokolem Dolní Lutyně. Zápas tenkrát prohráli 4:0. Druhý zápas, se Sokolem Věřňovice, už muži vyhráli 3:0. Umístili se na třetím místě a získali skleněný pohár. Hráči Slovanu tady hráli údajně poprvé v kopačkách a za velmi nepříznivého počasí. Historicky první branku oddílu vsítil na tomto turnaji dne 30. července 1961 v 16:29 hodin hráč Milan Drobík. Vzhledem k tomu, že dal všechny tři branky Slovanu, můžeme současně mluvit i o historicky prvním hattricku.

Jelikož oddíl neměl k dispozici své vlastní hřiště, odtrénovalo a odehrálo mužstvo celou sezónu včetně jara 1962 na hřišti Tatranu Skřečoň, díky sportovní výpomoci této spřátelené jednoty. První mistrovské utkání sehráli hráči Slovanu Záblatí dne 20. srpna 1961 od 16:00 hodin na hřišti Sokola Věřňovice a prohráli jej 5:4. Milan Drobík tady vsítil první mistrovskou branku Slovanu.

Ke dni 1.lednu 1962 byla oficiálně sloučena TJ Slovan Záblatí s TJ Baník ŽDB – středisko Záblatí. Současně „přestoupila“ i většina členů. Slovanu byl předán veškerý majetek patřící do roku 1948 Sokolu Záblatí, včetně Sokolovny.

Hřiště

V roce 1961 bylo, na základě žádosti vedení Slovanu Záblatí, Místním národním výborem v Záblatí rozhodnuto o výstavbě fotbalového hřiště na předem vyhlídnutých pozemcích pánů Rumpela a Dedka. Místo bylo vybráno v blízkosti centra obce a především v blízkosti tělocvičny (sokolovny), která měla sloužit jako převlékárna.

Zajímavostí je skutečnost, že majitel části pozemku, na kterém se mělo hřiště stavět, pan Rajmund Dedek, se zabráním svého pole nesouhlasil a vyjádřil se, že:„…v sousedních obcích je dost nevyužitých hřišť a pro místní tělovýchovné zařízení jsou v obci i jiná místa na méně hodnotných pozemcích...“. Poté, co nepochodil u místních úřadů, napsal stížnost přímo presidentu republiky. Presidentská kancelář celou záležitost postoupila Okresnímu národnímu výboru v Karviné, ale tehdejšího vedoucího odboru výstavby, v souladu s dobovými zvyky, zájmy jednotlivce nezajímaly a stavbu potvrdil. Zhrzený pan Dedek alespoň naposledy své pole – budoucí hřiště – přes protesty obce pooral.

Rozsáhlá výstavba hřiště byla zahájena v akci „Z“ ještě na sklonku roku 1961. Během roku 1962 byla dokončena a již v sobotu 8. září 1962 došlo k slavnostnímu otevření hřiště spojenému s velkým nočním karnevalem. Stavbu hřiště provázela spousta problémů, které zainteresovaní řešili způsobem tehdejší době vlastním. Například téměř metrové převýšení terénu na celkové délce hřiště srovnával po nocích pan Josef Bělčík buldozerem „zapůjčeným“ pro tento účel v bohumínských železárnách, aby ho nad ránem zase nenápadně vracel zpět. Železárny se tak vlastně staly prvním, i když nedobrovolným, sponzorem Slovanu Záblatí.

Celkem bylo na výstavbě hřiště odpracováno 6 654 brigádnických hodin. Závazek daný MNV byl tedy překročen více než trojnásobně. Za všechny obětavé stoupence záblatského fotbalu můžeme jmenovat alespoň ty, kteří věnovali výstavbě hřiště nejvíce volného času. Byli jimi (dle dobových záznamů) pánové Jan Wojnar (222 brigádnických hodin), Josef Galoč (163 hodin) a Měčislav Wzientek (162 hodin).

První exhibiční utkání na novém hřišti odehráli 8. září 1962 staří páni bývalého SK Záblatí proti bývalým hráčům AFK Nový Bohumín. Před 300 fanoušky zvítězili hráči AFK v poměru 3:0 (po poločase 0:0). Ve druhém utkání nastoupil domácí celek proti Tatranu Skřečoň odměnou za poskytnutou výpomoc při pronajímání hřiště v uplynulé sezóně. První branku v barvách Slovanu Záblatí na domácím hřišti vsítil Jan Hřebačka. Utkání nakonec vyhráli hosté poměrem 2:5.

Slavnostním otevřením hřiště tehdy žila celá obec. Místní národní výbor dal k dispozici obecní rozhlas, roli hlasatele přijal pan František Šmuk. Součástí oslav byly různé atrakce jako střelnice, kuželky, tombola a další. Následná večerní zábava a noční karneval se pro nepřízeň počasí se přesunuly do budovy sokolovny.

V počátečních letech byly součástí hřiště dřevěné branky se čtvercovým průřezem tyčí. Ve kterém roce byly branky nahrazeny kovovými se nám, bohužel, nepodařilo zjistit. Podle dobových fotografií pravděpodobně v 1. polovině 70. let.

Hřiště Slovanu mělo původně běžný škvárový povrch, stejně jako hřiště naprosté většiny okolních fotbalových klubů. Škvárové povrchy byly postupně nahrazovány za travnaté a v roce 1996 už byl Slovan Záblatí posledním fotbalovým klubem bez travnatého hřiště na Bohumínsku. A tak došlo konečně v letech 1996 až 1999 k zásadní přestavbě hřiště spočívající v položení nového drenážního odvodnění a vybudování travnatého povrchu. Poslední zápas na domácím škvárovém povrchu před rekonstrukcí se odehrál 12. října 1996 proti Starému Městu. Zápas vyhráli hosté 0:1. Šlo o mistrovský zápas v I.B třídě krajské soutěže.

Do konce roku 1996 bylo provedeno nakypření a promíchání vrchních vrstev povrchu hrací plochy. Následné výkopové práce prováděla společnost Rekultivace Orlová, do výkopů pro odvodňovací větve bylo položeno drenážní potrubí, které bylo následně zasypáno struskou dodanou z Nové Huti Ostrava. V březnu 1997 byl proveden návoz prvních tun nové zeminy. Cca 100 m3 krycí zeminy věnovalo vedení Městského úřadu Bohumín, přepravu z čističky odpadních vod v Šunychlu zajišťovala polská firma BUDIMEX s.a. Dovezené množství darované zeminy ale nebylo dostatečné a bylo nutné ještě část zeminy dokoupit. Nakonec byla dovezena ze štěrkovny v Pudlově. Zemina byla ale nekvalitní, protože obsahovala vysoký podíl kamení, které bylo následně nutné z povrchu hřiště odstranit. Spoustu volného času výstavbě věnoval pan Karel Macura jako stavební dozor za Slovan a pánové Leo Galocz a Vladislav Wrabel. Finanční stránku celé akce řídil Jan Gříbek.

Následně provedla šilheřovická společnost Bohuslav Dvořák - Lesy, sady, zahrady zatravnění plochy. Nejprve rozrušili povrch hřiště půdní frézou, následně provedli likvidaci buřeně chemickým postřikem. Plevel ale asi postřik špatně pochopil a klidně rostl dál. Pravděpodobně byla použita nesprávná travní směs a tráva byla navíc zaseta v řádcích jako obilí a pochopitelně stejně tak i vyrostla. Firma prováděla zatravnění hřiště zřejmě poprvé a tak nám může být útěchou alespoň skutečnost, že se to u nás snad naučili.

Současně s vybudováním travnatého povrchu došlo ke zmenšení hřiště z původních rozměrů 105 x 70 metrů na současných 96 x 66 metrů.

O tři dny později, 7. července 1997, prošly Záblatím přívalové deště, které odplavily část navezených zemin a většinu čerstvě zasetého travního semene. Hřiště připomínalo spíše zanedbané pole než budoucí sportovní arénu. Vedení klubu včetně mužstva mužů bylo v té tobě na mezinárodním turnaji čtyř Záblatí, který se odehrával v Polsku. Překvapení po návratu bylo nepředstavitelné. „Velká voda“ odnesla stovky hodin práce a desítky tisíc investovaných korun.

V srpnu 1997 byl zahájen návoz nové hlíny jako náhrady za povodněmi vyplavenou a následně zasetí nového semene. Lokální opravy povrchu hřiště pak postupně probíhaly ještě celý následující rok 1998 a první polovinu roku 1999.

Práce na přeměně škvárového hřiště na travnaté se díky povodni protáhly na skoro tři roky. Slavnostní otevření „záblatského trávníku“ proběhlo až 30. července 1999.